agroweb.cz

Podnik s běžnou produkcí

V minulých vydáních jsme představili první dva podniky, které se umístili na čelních pozicích soutěže Zemědělec roku 2005. Tentokrát jsme měli možnost si popovídat s předsedou třetí nejúspěšnější organizace – Obchodního družstva vlastníků Oldřišov.

Historie Obchodního družstva vlastníků Oldřišov počíná rokem 1994. To v současnosti hospodaří na výměře 800 nedaleko Opavy téměř na hranicích s Polskem, má 28 členů a zaměstnává 39 pracovníků.
Podnik se nevěnuje žádným specialitám, ale je zaměřen na klasickou zemědělskou výrobu. Největší část pozemků zabírá pěstování ozimé pšenice, dále pak jarní ječmen. Důležitou tržní plodinou je cukrovka a také řepka. Na polích najdeme také zrnovou a silážní kukuřici, a dále vojtěšku, jarní směsky a oves.
Živočišná výroba čítá 390 kusů skotu v uzavřeném obratu stáda, z toho je 160 dojnic s užitkovostí bez mála 8000 kg. Další komoditou je chov kuřat, kterých podnik za rok vyprodukuje 240 tisíc.
Mimoto podnik poskytuje služby okolním podnikům např. ve formě dopravy zrna, cukrovky, provádění chemické ochrany či kombajnové sklizně.

Výsledky na úrovni
Všechny komodity, které Obchodní družstvo vlastníků vyrábí se podle slov předsedy snaží dělat na úrovni. Dokládá to nejen úroveň užitkovosti dojnic, ale také průměrné loňské výnosy – např. u pšenice to bylo 5,6 t, ječmene 5,1 t či cukrovky 52 t z hektaru.
„S užitkovostí a výnosy jsme spokojeni,“ konstatoval předseda podniku Petr Suchánek, ale jedním dechem dodal, že se výsledky snaží stále vylepšovat. Ani s odbytem produkce nemá podnik problémy, neboť úzce spolupracuje s dodavateli a odběrateli surovin. Tak např. mléko odebírá firma Milkagro kde jsme akcionáři, od níž družstvo nakupuje pohonné hmoty, osiva či hnojiva. Takovéto vztahy jsou podle slov předsedy určitou zárukou dlouhodobější spolupráce, která dává možnost plánovat rozvoj podniku.

Možná řešení problémů
Díky zvyšující se užitkovosti dojnic a tudíž produkci mléka trápí podnik nízká mléčná kvóta. Podnik tak stojí před rozhodnutím, zda snížit stavy dojnic nebo kvótu nakoupit. Ke koupi však předseda uvádí, že nikdo z těch, kteří při zavádění mléčné kvóty daný objem obdrželi za ní neplatily. Nyní by tak podle úvahy předsedy měli kvótu vrátit a stát ji rozdělit těm, kteří ji využijí. Dnes se již také rýsuje možnost navýšení kvóty od státu, to však není zcela jisté.
Jiná situace panuje u výkrmu brojlerů. Zde podnik naráží na snížení výkupní ceny z důvodu hrozby ptačí chřipky a přetlaku levných dotovaných dovozů.
Jak zdůraznil předseda, ví naprosto přesně, kolik může vyprodukovat cukrovky, kolik nadojit mléka. Je jen a jen na něm, jak nízko dokáže stlačit výrobní náklady. „Kdyby byly i u ostatních hlavních komodit nastaveny podobné limity a k nim garantovány výkupní ceny, měl by každý zemědělský podnik mnohem snazší rozhodování jaké množství čeho produkovat. Zemědělství by napomohla i změna systému dotací z plošného směrem ke komoditám,“ uvažuje předseda a dodává: „Díky tomu by stát mohl do jisté míry regulovat množství výroby, které by samozřejmě vycházelo z množství, které je možné uplatnit na trhu.“
K tomu hned Petr Suchánek dodává, že díky nastavení kvót na obiloviny a další by se rázem mohlo zjistit, že skladovacích kapacit je v republice dost a dost, avšak nyní jsou zaplněny tím, co nejsme schopni zpracovat ani vyvézt. Stát by následně mohl nastavit podmínky pro jiné využití pěstovaných plodin.
Tím jsme se dostali k energetickému využití produkce zemědělských podniků. Jak uvedl předseda, v této oblasti by se především měl angažovat stát a nastavit alespoň prvotní pravidla a možnosti. I v Oldřišově uvažují o změně vytápění všech potřebných prostor areálu vlastním ekologickým palivem, konkrétně slámou, protože spotřeba energie, především pak ve výkrmu kuřat je vysoká. Naráží ale na problém nedostupnosti odpovídajícího kotle.

Neustálý rozvoj
I když není vše ideální, je na první pohled patrné, že to podnik se svým působením myslí do budoucna opravdu vážně. Dokládají to totiž na první pohled patrné postupné rekonstrukce všech objektů podniku včetně jejich fasád, což se v rámci českého zemědělství nevidí až tak často.
S tím také souvisí plány podniku do budoucna, které spočívají v nákupu moderních strojů a technologií, které dokáží uspořit energii, čas i lidskou práci. V nejbližší budoucnosti chce podnik pokračovat v rekonstrukci budov a dojírny. Možné je také rozšíření skladů krmných zrnin pro vlastní použití pro dosažení soběstačnosti.
Značnou prioritou je také nákup půdy, neboť podnik vlastní jen malý zlomek z obdělávaných pozemků.
Jak závěrem dodal Petr Suchánek, je rád, že se do soutěže Zemědělec roku přihlásili. „Je to pro mě i pro všechny zaměstnance inspirace do další práce. Zároveň se nám tím dostalo reklamy, a prostoru v médiích,“ připomíná předseda. „Vlastní vyhlášení výsledků v prostorách Národního muzea v Praze pak bylo příležitostí potkat se a pohovořit se zemědělci, kteří hospodaří v jiných podmínkách, produkují jiné komodity.“ Mimo dobré umístění a ocenění ve výši 50 tisíc korun se podniku dostalo objektivního porovnání s jinými zemědělskými subjekty, což je pro podnikatele důležitý údaj.
Na naši otázku, co poradit ostatním zemědělcům, aby se dostali na jejich úroveň předseda odpověděl: „Myslím si, že to děláme přibližně všichni stejně, ale každý v jiných podmínkách. A to neplatí jen o půdě a počasí, ale také o zděděných či nezděděných stavbách, technologiích. Je pak velice těžké rozhodnout, čemu se věnovat a jaké technologie využít. Základem je porovnat návratnost investic.“